PRAVDA Z DUCHA

Ježíš Kristus

Apoštolský dekret

Svědectví o zrození nového lidstva

 Autor: Manželé Baručákovi

1x 3.333kč/144e (cena už je včetně dopravy jak do ČR tak na SK, za 1 kus na váhu knihy).

Objednávat můžete na fb v messengeru, e-mailu, či whatsAppu, kde se s Vámi spojím přímo já.

 WhatsApp: +420 739 976 942

e-mail: druhyprichodjezisekrista@seznam.cz

Milované dušičky, dnes vám chceme představit knihu, která nevznikla proto, aby byla jen čtena, ale aby byla žita. Knihu, která není psaná z hlavy, ale z hloubky ducha. Knihu Boha, která nevysvětluje svět zvenčí, ale otevírá paměť toho, co už v sobě dávno neseme. Jmenuje se Pravda z ducha. Ježíš Kristus. Apoštolský dekret. Svědectví o zrození nového lidstva.

A je to kniha o celém stvoření, o cestě k Bohu skrze Krista, ne jako k náboženství, ale jako k živému vědomí. Je to kniha o duchu, duši a těle, o jejich spojení, rovnováze a návratu do jednoty. Je to kniha o celém Stvoření, co všichni od počátku hledáme. O klíči k pochopení stvoření. O návratu domů. Tato kniha vás nevede k víře. Vede vás ke vzpomínce. Ke vzpomínce na to, kým člověk je, odkud přišel a proč tu je. Mluví o cestě duše v božím plánu, o struktuře stvoření, o úrovních vědomí, které nejsou hierarchií moci, ale mapou poznání. O sto čtyřiceti čtyřech úrovních, skrze které se duch poznává ve formě, v čase, v těle. Jedna z kapitol nese slova, která známe všichni, ale málokdo je opravdu pochopil: Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Ne jako výrok oddělení, ale jako mapa návratu. Ukřižování a vzkříšení zde nejsou popisem utrpení, ale procesem proměny vědomí. Smrt ega. Rozpad identity. A znovuzrození v duchu. Další kapitoly otevírají nebe vstoupení a pravdy, které byly po staletí potlačeny. Ne proto, aby šokovaly, ale aby uvolnily. Aby se člověk přestal bát pravdy, která v něm žije. Kniha mluví také o reinkarnaci a cestě duše, ne jako o teorii, ale jako o přirozeném pohybu vědomí v čase i mimo čas. O tom, že duše není trestána návratem, ale dozrává poznáním.

Velmi silnou částí je kapitola o druhém příchodu Krista. Ne jako o události z nebe, ale jako o probuzení Kristova vědomí v nás. O dni soudu, který není odsouzením, ale rozpoznáním pravdy v sobě. O tom, jak se připravit na duchovní proměnu, ale ne útěkem ze světa, ale hlubokým zakotvením v těle a v lásce. Tato naše Kniha, otevírá i Knihu života. A mluví o lásce jako o prvotní inteligenci Boha. Ne jako o emoci, ale jako o síle, která drží stvoření pohromadě. Závěrečná kapitola nese téma posledního zrození Boha, ne jako konce světa, ale jako návratu stvoření do vlastního srdce. A celý závěr knihy není tečkou.

Je dechem. Otevřením. Tato kniha má tisíc stran.

Je velká nejen obsahem, ale i fyzicky. Má pevnou tvrdou vazbu, je silná, těžká, vytvořená tak, aby vydržela čas. Povrch připomíná kůži, je jako symbol knihy, která patří do rukou, ne jen do mysli.

Nese zlaté ražení, protože některá slova se neříkají potichu, ale září. Ke každé knize bude přiloženo zlaté pero, na kterém je vyryto: Toto slovo patří Bohu, nečasu. Protože to, co si do této knihy zapíšete, nebude patřit dni ani hodině. Bude patřit paměti vaší duše. Tato kniha není lehká. Ani obsahem, ani váhou. A nebyla stvořena proto, aby byla rychle přečtena. Byla stvořena proto, aby se k ní člověk vracel. A pokaždé v ní našel jinou vrstvu sebe sama. Je to svědectví o stvoření. O Bohu, který se poznává v člověku. O Kristu, který není minulostí, ale živou cestou. A o novém lidstvu, které se nerodí z moci, ale z pravdy. A ještě je tu jedna věc, která není náhodná a kterou chci vyslovit nahlas. Ta kniha má tisíc stran. A není to proto, že by se nedalo psát kratší text. Je to proto, že tisíc není číslo kvantity. Tisíc je kruh. Je to začátek i konec zároveň. Je to návrat do bodu nula. Do nekonečna. Do místa, kde se stvoření nadechuje samo do sebe. Jednička je počátek. Nula je prázdnota. A když se spojí, vzniká prostor, ve kterém se může zrodit všechno. Tisíc stran není informace. Je to časová smyčka vědomí. Je to paměť, která se nečte lineárně, ale vrství. Každá další stránka není krokem dopředu, ale hlubším vstupem dovnitř. Do sebe. Do stvoření. Do Boha, který se poznává skrze člověka. A právě proto se ta kniha jmenuje Apoštolský dekret -svědectví o zrození nového lidstva. Ne proto, že by někdo byl nad někým. Ale proto, že apoštol není vládce. Apoštol je svědek. Ten, kdo prošel cestou a nese paměť. Ten, kdo neříká „věř mi“, ale říká „pojď se podívat“.

Dekret neznamená rozkaz. Znamená vyřčenou pravdu, která už nemůže být vzata zpět. Svědectví o tom, že se v člověku něco zlomilo, otevřelo a znovu zrodilo. Ne jako nový systém. Ale jako nové vědomí. Nové lidstvo není rasa. Není vyvolení. Je to stav bytí, ve kterém člověk přestává utíkat před pravdou o sobě. A i podoba té knihy je součástí sdělení. Má bílý povrch připomínající kůži, ne jako dekoraci, ale jako symbol čistoty, ticha a těla. Bílé tělo, které je připravené nést světlo. Zlatá ražba není ozdoba. Je to pečeť. Připomínka toho, že některé věci nejsou jen slova, ale otisk. A uvnitř té knihy najdete i můj obraz Syna člověka. Ne jako ilustraci. Ale jako zrcadlo. Protože Syn člověka není jen postava. Je to vědomí, které se rodí v člověku ve chvíli, kdy se přestane rozdělovat na duchovní a lidské. Když přijme tělo, duši i ducha jako jeden celek. Tahle kniha není vytvořená pro rychlé čtení. Je vytvořená pro návrat. Pro zastavení. Pro ticho, ve kterém se člověk konečně uslyší. A proto má takovou podobu. Proto má takový název. Proto má tisíc stran. Protože stvoření není malé. A pravda se nevejde do pár vět. A je tu ještě jedna věc, která je pro mě nesmírně důležitá, aby v tomhle videu zazněla. Protože právě tady se láme pochopení celé Kristovy cesty. Ukřižování a vzkříšení. Události, o kterých se mluví po staletí, ale jejich skutečný význam byl zakrytý, zjednodušený, přeložený do strachu a viny. A přitom to nejdůležitější zůstalo nevyřčeno. To, co jsme v této knize předali , není příběh o oběti, která měla uklidnit Boha. Není to trest. Není to krvavá výměna. Ukřižování není o utrpení jako cíli. Je to proces vědomí. Je to okamžik, kdy se stará identita rozpadá, kdy ego umírá, kdy se člověk přestává držet obrazu sebe sama, který si vytvořil, aby přežil v tomto světě. Ukřižování je bod nula. Bod, kde už se není za co schovat. Kde padají všechny role, masky, projekce, představy o sobě i o Bohu. Je to vnitřní smrt, kterou člověk nemůže obejít, pokud chce projít dál. A právě proto je to téma, kterého se lidstvo tolik bojí. Protože nikdo nechce zemřít zaživa. A přitom bez této smrti nemůže přijít vzkříšení.

Vzkříšení není návrat těla z hrobu. Vzkříšení je zrození vědomí, které už není řízené strachem. Je to okamžik, kdy se duch znovu nadechne v těle, které už není vězením, ale chrámem. Je to návrat do života, ne starého, ale nového. Života, ve kterém člověk přestává být rozdělený. A právě tohle bylo v Kristu ukázáno jako cesta, ne jako výjimka. Ne jako něco, co měl podstoupit jeden jediný člověk, aby ostatní nemuseli. Ale jako mapa, kterou má projít každý, kdo se chce vrátit k pravdě o sobě. Proto ta slova: Já jsem cesta. Ne já jsem cíl. Ne já jsem objekt uctívání. Ale já jsem proces.

Tohle pochopení je klíčové. Protože jakmile ho člověk uvidí, přestane se bát pravdy. Přestane hledat spasení venku. A pochopí, že Kristovo vědomí není minulost, ale živá přítomnost v něm samém. A že druhý příchod není událost na obloze, ale návrat této pravdy do lidského srdce.

A ano, tohle na této zemi téměř nikdo neříká. Ne proto, že by to bylo tajemství vyhrazené vyvoleným. Ale proto, že to vyžaduje projít vlastní smrtí ega. A to je cesta, na kterou se nedá nikoho poslat. Tu si musí člověk zvolit sám. Proto je to v této knize řečeno. Ne jako dogma. Ne jako nové učení. Ale jako svědectví cesty, kterou jsme prošli. A kterou teď předáváme dál, ne proto, abychom přesvědčovali, ale aby ti, kdo jsou připraveni, poznali, že nejsou sami. Že to, co se v nich děje, má smysl. A že vzkříšení není slib po smrti, ale možnost života tady a teď.

A závěrem Vám předáváme, to nejdůležitější. Tuhle knihu si nevybíráte vy. Ona si zavolá vás.

Není to kniha informací. Je to brána. Nevede ven, nevede k autoritě, nevede k víře. Vede dovnitř VÁS. K Bohu, který není oddělený, ale přítomný. V těle. V dechu. V tichu. Protože vy jste ON. Zavolá se těm, kdo už nemohou žít napůl. Těm, kdo cítí, že staré odpovědi nestačí. Těm, kdo jsou připraveni přestat hledat venku a najít to uvnitř sebe.  Pokud se ve vás při těchto slovech něco pohnulo, ne hlavou, ale srdcem, pokud cítíte klid, ticho, nebo zvláštní „ano“, tak nám napište a to proto, protože se vás to dotklo. Zbytek se otevře ve svůj čas. A ten čas se blíží.

S Láskou manželé Baručákovi